Aktuální vydání

Číslo 12/2021 vyšlo tiskem 1. 12. 2021. V elektronické verzi na webu ihned. 

Téma: Měření, zkoušení, péče o jakost

Trh, obchod, podnikání
Na co si dát pozor při změně dodavatele energie?

Číslo 6/2021 vyšlo tiskem
29. 11. 2021. V elektronické verzi na webu ihned.

Aktuality
Poslední zasedání redakční rady časopisu Světlo?
Ing. Jiří Novotný šéfredaktorem časopisu Světlo od jeho založení

Z odborného tisku
Nový datový formát pro popis svítidel

Jak by mohla vypadat nová vyhláška 50

4. 9. 2018 | Ing. Jiří Sajner | www.eel.cz

Proč jsem se rozhodl připravit tento návrh vyhlášky? Důvodem jsou moje celoživotní zkušenosti v tomto oboru.

Vše začalo v roce 1957, kdy jsem se v prvním ročníku Vysoké školy elektrotechnické seznámil s obsahem nové ČSN 34 3100 vydané 19. 2. 1957, která tehdy nahradila předpis ESČ 1950. Po skončení vysoké školy moje dlouholetá profesionální kariéru začala v roce 1963 funkcí asistenta vedoucího elektrárny v ČKD Praha Sokolovo. Začátkem roku 1964 jsem přešel jako hlavní energetik do nově budovaného závodu ČKD Kompresory, kde jsem postupně přebíral nové objekty, u kterých byla stěžejní problematikou elektrická zařízení. Jako jeden z prvních jsem zde získal osvědčení z vyhlášky MPE č. 95/1961 Sb.

V roce 1969 jsem přešel na Český úřad bezpečnosti práce jako vedoucí odborný specialista pro elektrická zařízení. Městským soudem v Praze jsem byl jmenován soudním znalcem v oboru bezpečnosti práce se zvláštní specializací pro elektrická zařízení. Toto období bylo pro moje další rozhodování v mé profesionální kariéře zásadní.

Zde jsem si vytvořil „trvalou závislost“ na nezbytnosti dodržovat bezpečnostní předpisy.

Od poloviny roku 1984 jsem ještě pokračoval rok a půl jako vedoucí technického provozu v hotelu Panorama, kde jsem se staral o přejímky dokončovaných částí hotelu, a následně od roku 1986 do roku 1990 jsem vedl tým, který koordinoval přeměnu napětí v Praze.

Byl jsem v trvalém kontaktu s praxí i při přednáškách a na aktivech, kde jsem byl jako posluchač nebo přednášející.

To vše byla obrovská škola života, která mě naučila respektovat pravidla, jež upravovala moje chování v profesi. Ctil jsem tato pravidla, která postupně propracovávali naši přední odborníci, počínaje Františkem Křižíkem, předpisy ESČ, a která v té době byla následně zakotvena především v normách řady ČSN 34 3100. Pomáhal jsem je, spolu s ostatními odborníky, udržovat svými zkušenostmi a připomínkami tak, aby odpovídala potřebám praxe a zaručovala při jejich dodržování bezpečnou ochranu při činnostech vykonávaných ve vztahu k elektrickým zařízením.

Mohu proto zodpovědně vyjádřit svůj názor, proč je důležité řídit se pravidly upravujícími výkon činnosti ve vztahu k elektrickým zařízením.

Zásadní zkušenosti jsem však získal, jako pracovník Českého úřadu bezpečnosti práce a jako soudní znalec, při analýze příčin velkého počtu smrtelných a těžkých úrazů, které se staly při činnostech vykonávaných ve vztahu k elektrickým zařízením. To mě rovněž naučilo velkému respektu a nutnosti neponechávat věci náhodě, ale přijmout povinnost řídit se příslušnými pravidly. A bylo to pro mě celoživotním varováním před podceňováním bezpečnostních předpisů.

Proto také vím, jak je důležité, aby tyto činnosti vykonávané ve vztahu k elektrickým zařízením byly dostatečně podrobně regulovány předpisy a nebyly ponechány volné úvaze některých „vizionářů“, kterým postačují dosud nedostatečně propracované normy, navíc nekvalifikovaně a nepřesně překládané z dílny CENELEC.

Dost dobře nechápu jejich aktivní podporu těmto dokumentům. Možná pramení z toho, že se dosud nesetkali tváří v tvář s nešťastnými událostmi. Potom by vše posuzovali určitě jinak.

Podle nich prý postačují dvě odborné způsobilosti. Pracovník znalý, který poučí pracovníka, jenž se takto při konkrétní činnosti stane pracovníkem poučeným. Žádné další odborné způsobilosti prý nejsou třeba. Vše ostatní „vyřeší“ zákoník práce. Paradoxem je, že i poslední „překlad“ ČSN EN 50110-1 ed. 3 dovoluje pracovat laikům na elektrickém zařízení. Četli vůbec tito „vizionáři“ dostatečně podrobně tuto normu??

Podrobněji se budu této problematice ještě věnovat v další části svého příspěvku.

Ale dost těchto úvah. Vrátím se proto k tomu podstatnému, co nám v naší praxi vytváří zásadní problémy.

Dovolím si připomenout, že každý legislativní proces má svá pravidla, která musí být plně respektována. Návrhy zákonů nebo jejich případné novely by měly být vždy kvalitně zpracovány a kvalifikovaně a odpovědně oponovány příslušnými orgány. Ve všech svých ustanoveních musí být všechny uvedené požadavky jasně a jednoznačně formulovány. Samozřejmou součástí legislativního procesu musí být to, že jej doprovází podrobně a kvalifikovaně vypracovaná důvodová zpráva, a je vhodné, aby na ni navazoval komentář s případnými příklady z praxe.

Jestliže je v zákoně či v jeho novele formulován požadavek na vypracování prováděcí vyhlášky či vyhlášek, schvalující orgány by neměly připustit, aby účinnost zákona předcházela účinnosti požadovaných prováděcích vyhlášek. To však nebylo v minulosti plně respektováno.

Příkladem nerespektování tohoto logického požadavku je např. novela zákona č. 174/1968 Sb., o státním odborném dozoru nad bezpečností práce, z roku 2000, kterou bylo MPSV, kromě skupiny dalších prováděcích vyhlášek, zmocněno vydat i prováděcí vyhlášku o odborné způsobilosti v elektrotechnice.

Poznámka: dosud nesplněno!

Jak to napravit?

Ve svém příspěvku se pokusím přiblížit jeden z návrhů na její zpracování. Vede mě k tomu především skutečnost, že naše legislativa ji požaduje.

Nejenže ji požaduje, ale nezbytně ji potřebuje, protože při absenci bezdůvodně zrušených norem řady ČSN 34 3100 není možné bez této vyhlášky navázat další legislativní požadavky pro bezpečnou činnost vykonávanou ve vztahu k elektrickým zařízením. Jinak zavládne v této oblasti „předpisová anarchie“, kdy si každý provozovatel musí vytvořit svá pravidla. Ostatně je to povinen, protože mu to zákoník práce ukládá.

Kvalitní propracování vyhlášky stanoví základní parametry bezpečnosti, tj. stanoví stupně odborné způsobilosti a konkrétní povinnosti organizací a jejich pracovníků ve vztahu k odborné způsobilosti, a umožní tak položit důležitý základ pro následné vypracování místních provozně bezpečnostních předpisů požadovaných zákoníkem práce.

To by si její kritici měli uvědomit!

Proč právě vyhláška řešící odbornou způsobilost v elektrotechnice byla a stále je pro naši legislativu tak důležitá, nám připomenou důvody, pro které byla vypracována vyhláška č. 50/1978 Sb., o odborné způsobilosti v elektrotechnice.

Vysvětlení je jednoduché.

Proto se nejdříve vrátím do roku 1970, abych připomněl vše podstatné, co tehdy vyvolalo potřebu vypracovat vyhlášku č. 50/1978 Sb., o odborné způsobilosti v elektrotechnice, právě touto formou a s takovým obsahem.

Byla to zmocnění, která byla zakotvena v zákoně č. 174/1968 Sb., o státním odborném dozoru nad bezpečností práce, a především nezbytnost sjednotit roztříštěné požadavky na odbornou způsobilost v předpisech různé právní úrovně.

Jako odborný pracovník Českého úřadu bezpečnosti práce jsem byl spolu se svým kolegou Ing. Lubovským vedením úřadu v roce 1970 pověřen analýzou předpisů, které upravovaly požadavky na odbornou způsobilost pracovníků při činnostech vztahujících se k elektrickým zařízením.

Ve spolupráci s kolegy z krajských inspektorátů bezpečnosti práce Českého úřadu bezpečnosti práce a s kolegy z Českého báňského úřadu, včetně jejich oblastních inspektorátů, jsme zahájili důkladný rozbor všech právních úprav vztahujících se k odborné způsobilosti pracovníků, podmínek pro získání a udržování jejich odborné způsobilosti a z toho vyplývající povinnosti organizací a jejich pracovníků. Především jsme sledovali, jak organizace plní tehdy platné požadavky předpisů a jaké konkrétní nedostatky či nejasnosti se vyskytují při posuzování odborné způsobilosti pracovníků.

Současně jsme posuzovali všechny v úvahu přicházející úkony pracovníků vykonávané ve vztahu k elektrickým zařízením. Týkalo se to zejména obsluhy elektrických zařízení, práce na elektrických zařízeních, práce s elektrickými zařízeními a práce vykonávané blízko elektrických zařízení, projektování elektrických zařízení, řízení těchto jednotlivých úkonů od vzniku zařízení (projektování, konstrukce) přes jeho výrobu, montáž, provoz, údržbu až po revize.

Samostatnou částí tehdejšího rozboru byla i otázka zaměření odborného vzdělání, zápočtu praxe a jejího zaměření (charakteru) včetně její délky. Je tím třeba rozumět zápočet odborného vzdělání a praxe nejen v oboru silnoproudého směru (podle tehdy platné vyhlášky MPE č. 95/1961 Sb.), ale i ostatních elektrotechnických oborů. Dále byla diskutována i otázka počtu pracovníků v pracovních skupinách a odborná způsobilost pracovníků, kteří pracovní skupinu řídí.

Zdánlivé rozpory jsme zjistili v požadované době praxe pro samostatnou činnost, jestliže byly v praxi porovnávány požadavky uvedené v normě ČSN 34 3100 a ve vyhlášce MPE č. 95/1961 Sb.

Je třeba si uvědomit, že před vydáním vyhlášky byly v platnosti předpisy různé právní úrovně, a to ČSN 34 3100 Bezpečnostní předpisy pro obsluhu a práci na elektrických zařízeních, ČSN 34 3800 Revize elektrických zařízení a hromosvodů, ČSN 34 3108 Bezpečnostní předpisy o zacházení s elektrickým zařízením osobami bez elektrotechnické kvalifikace a rovněž zásadní vyhláška ministerstva paliv a energetiky č. 95/1961 Sb., o podmínkách odborné způsobilosti pro provádění montáže a údržby elektrických zařízení.

Z tohoto pohledu je zřejmé, že požadavky na odbornou způsobilost pracovníků byly tehdy rozvedeny na několika místech, a to vždy pro své specifické účely.

Jednotlivé předpisy se vzájemně nedoplňovaly, nepoužívaly vždy stejnou terminologii, zčásti se ve svých požadavcích i překrývaly, a proto docházelo i k jejich nesprávnému výkladu a následně i k případným sporům, jak správně jednotlivé požadavky interpretovat.

Na těchto skutečnostech měla svůj podíl i doba vzniku těchto jednotlivých předpisů a úroveň jejich požadavků a dále i záměry, které se jejich vydáním sledovaly.

Vyhodnocením těchto podkladů byl položen základ ke zpracování prvního návrhu vyhlášky, do jejíž oponentury a dopracovávání se již plně zapojili i kolegové Slovenského úradu bezpečnosti práce a Slovenského bánského úradu.

Následoval obvyklý legislativní proces.

Důsledným přístupem tehdejších orgánů státní správy, především příslušných orgánů dozoru na úseku bezpečnosti práce a technických zařízeni, zejména tehdejšího Českého úřadu bezpečnosti práce a Českého báňského úřadu, a stejných úřadů na Slovensku, se vytvořila příznivá situace pro dořešení této důležité oblasti jednotně a s potřebným stupněm jednoznačnosti požadavků v obou republikách.

Byl ponechán dostatečný prostor k připomínkám a průběžnému projednávání s dotčenými orgány státní správy, což umožnilo kvalitní dopracování textu v jednotlivých detailech.

Práce na vyhlášce byly ukončeny v průběhu roku 1978 a účinnost vyhlášky byla vyhlášena od 1. 1. 1979.

Často jsem dostával otázku, proč má vyhláška číslo 50.Požádali jsme tehdyinstitut Sbírky zákonů, ještě před koncem roku 1978, zda by bylo možné pro naši vyhlášku pro rok 1979 ve Sbírce zákonů číslo 50 rezervovat s tím, aby číslo vyhlášky bylo snadněji zapamatovatelné.

Vydáním vyhlášky se podařilo stanovit povinnosti organizací a jejich pracovníků jednotně a jednoznačně a vyloučit tak předchozí rozdíly či rozpory.

Připomínám, že vyhláškou jsou stanoveny pouze stupně odborné způsobilosti, podmínky pro její získání a povinnosti organizací a pracovníků v souvislosti s odbornou způsobilostí.

Obsahem vyhlášky není konkrétní náplň a rozsah vlastních úkonů (činnosti) vykonávaných ve vztahu k elektrickým zařízením, neobsahuje konkrétní ustanovení, jak mají jednotliví pracovníci detailně postupovat při činnosti vykonávané ve vztahu k elektrickým zařízením, při řízení činností, řízení projektování nebo při vlastním projektování. Tyto požadavky řešily nejen jednotlivé československé státní normy (především normy řady ČSN 34 3100), ale i související legislativa.

Soulad vyhlášky s ČSN (především s ČSN 34 3100, ČSN 34 3108, ČSN 34 3800 a přidruženými normami) byl zajištěn následnou úpravou příslušných článků (částí) ČSN řešících odbornou způsobilost pracovníků.

Odlišně od dříve používané terminologie osoby s určitým stupněm odborné způsobilosti byl zde, ve shodě s tehdy platným zákoníkem práce, použit pojem pracovník. A to vždy s určením příslušného stupně odborné způsobilosti.

Jestliže se ještě v ČSN do doby jejich revize nebo změny vyskytoval termín „osoba“, šlo vždy o „pracovníka“ podle terminologie nové vyhlášky.

Tato terminologie byla použita při zpracovávání vyhlášky na základě závazného vyjádření legislativních komisí, které takovéto dokumenty projednávají a schvalují před jejich vydáním.

Aby se předešlo nesprávnému pochopení termínu „pracovník“, komentář vyhlášky tuto skutečnost vysvětlil. V návaznosti na tehdejší znění zákoníku práce bylo vysvětleno, že mezi občany a organizacemi mohou být, po jejich vzájemném souhlasu a v souladu s ustanoveními zákoníku práce, uzavírány pracovněprávní vztahy. To platí i v současnosti.

Formy těchto pracovněprávních vztahů byly vyjmenovány v zákoníku práce. Pracovníkem organizace se stává každý občan, který s organizací uzavře některý z platných pracovněprávních vztahů.Je nezbytné, aby si tuto skutečnost organizace plně uvědomovaly a ve všech případech plnily všechny povinnosti týkající se všech pracovníků a neomezovaly plnění povinností organizace jen na případy, kdy je pracovněprávní vztah uzavřen formou pracovního poměru.

Ještě doplnění: tato legislativní úprava byla tehdy použita s vysvětlením, že příslušné předpisy mohou řešit pouze vztahy mezi organizacemi a občany ve vazbě na pravidla daná zákoníkem práce, a tak se tedy občan až po uzavření pracovněprávního vztahu stává pracovníkem organizace. Proto bylo jako terminologicky přesnější zvoleno označení „pracovník“, nikoliv „osoba“. Uvedená terminologie má svoji logiku. Ostatně tato legislativní pravidla platí i v současnosti.

Vyhlášku č. 50/1978 Sb., o odborné způsobilosti v elektrotechnice, bezprostředně po jejím vydání doprovodil do praxe podrobně rozpracovaný komentář s cílem připravit odbornou veřejnost k jejímu správnému zakotvení v praxi. Tento komentář byl a je stále užitečným pomocníkem při aplikaci vyhlášky i v současné době.

Zkušenosti z více než 38 let její platnosti potvrzují, že její koncepce byla a je stále správná.

Znovu opakuji, že v současné době je tato vyhláška jediným závazným dokumentem, který řeší požadavky na odbornou způsobilost v elektrotechnice (kromě dalšího základního dokumentu – zákoníku práce).

Pro oblast elektrotechniky je i v současné době tato vyhláška velmi důležitá, zejména s ohledem na současnou absenci dříve platných předpisů – českých technických norem, které zavazujícím způsobem tuto oblast regulovaly.

Zcela bezezbytku tak vyhláška napomáhá organizacím a pracovníkům nejen při stanovování požadavků pro činnosti vykonávané ve vztahu k elektrickým zařízením, ale i při řešení konkrétních situací při činnosti vykonávané ve vztahu k těmto zařízením.

Přispívá zcela určitě k sjednocujícímu pohledu na odbornou způsobilost pracovníků a k upozornění na základní povinnosti organizací a jejich pracovníků.

Na závěr této části si dovoluji ještě důležitou připomínku:

Musím důrazně odmítnout výhrady některých oponentů k jejímu obsahu, které naznačují, že vyhláška je v celém svém rozsahu překonaná. Ti, kteří to tvrdí, si zřejmě neuvědomují současný stav a zejména formu závaznosti současné legislativy upravující činnosti vykonávané ve vztahu k elektrickým zařízením.

Rozumím tím nezávaznost českých státních norem, včetně normy ČSN EN 50110-1, které byly postupně do naší legislativy přebírány překladem, bez zásadních připomínek příslušných orgánů.V současnosti již platí překladem převzatá ČSN EN 50110-1, ed. 3.

Dovolím si rovněž odmítnout, a to zcela důrazně, názory některých kritiků, že vyhláška vznikla v době jiné politické situace a svým obsahem se stala této době poplatnou.

Odborníci, kteří vyhlášku připravovali a zpracovávali, včetně oponentů jejího zpracování, byli z hlediska svého přístupu při zpracovávání vyhlášky zcela apolitičtí a důsledně sledovali pouze hledání odborného řešení.

Někteří kritici zřejmě, jestliže nemají zcela konkrétní argumenty, schovávají své názory za tehdejší politickou situaci.

A teď prosím věnujte zvýšenou pozornost následujícím faktům!

Nemohu přijmout argumentaci, že evropská legislativa je upravena jinak, a tak je třeba ji v plném rozsahu přijmout formou překladu, viz ČSN EN 50110-1 ed. 3, a zařadit ji do naší legislativy. A tedy řídit se podle jejich ustanovení.

Připomenu proto pro správné pochopení text Úvodní části uvedené normy, který vyvrací „argumentaci“ kritiků.

Cituji text překladu, jak je uveden v současném překladu ČSN EN 50110-1, ed. 3:

Tato koncepce je rozhodujícím krokem k postupnému zavedení jednotné úrovně bezpečnosti v Evropě při obsluze, pracovní činnosti na elektrických zařízeních, s nimi nebo v jejich blízkosti. Tento dokument připouští současné rozdílné národní požadavky na bezpečnost. Záměrem je během doby vytvořit společnou úroveň bezpečnosti.

Zásadní připomínka:

I přes opakované výhrady, které mám nejen já, k překladu celé normy z anglického originálu zůstal překlad bohužel ve výše citované podobě. Pro porovnání si pozorně pročtěte text této části originálu v angličtině, ze kterého pochází výše citovaný překlad:

This concept is still believed to be a decisive step to the gradual alignment in Europe of the safety levels associated with the operation of, work activity on, with, or near electrical installations. This document acknowledges the present different national requirements for safety. The intention is, over the course of time, to create a common level of safety.

A teď si porovnejte, jak by měl být text originálu z angličtiny přesně přeložen:

Tato koncepce je stále pokládána za rozhodující krok k postupnému sbližování úrovní bezpečnosti v Evropě spojené s provozem elektrických zařízení, pracovními činnostmi na nich, s nimi nebo v jejich blízkosti. Tento dokument uznává nynější rozdílné vnitrostátní požadavky na bezpečnost. Záměrem je v průběhu času vytvořit společnou úroveň bezpečnosti.

V každém případě z tohoto textu jednoznačně vyplývá uznávání vnitrostátních požadavků!

A nejen to. Je rozdílný přístup k překladu např. i vkládáním textu, který v originálu není! Z toho malého příkladu si můžete udělat představu, jak dalece asi souhlasí celý další překlad normy ČSN EN 50110-1, ed. 3 s anglickým originálem.

A my jsme se, vlivem přístupu ČNI a ÚNMZ, zcela bezdůvodně vzdali norem řady ČSN 34 3100, které sjednocovaly zásadní požadavky jednotně pro všechny provozovatele.Jejich zrušením byly „nahrazeny“ takovýmto „překladem“ normy ČSN EN 50110-1, nyní již ed. 3!

Zásadní poznámka k této důležité problematice:

Vypracování návrhů normy EN 50110, včetně ostatních norem, a jejich postupné propracovávání v CENELEC předpokládá aktivní spoluúčast všech států, především předáním vnitrostátních předpisů jednotlivých členských zemí a následně stálou aktivní účastí předáváním připomínek k jednotlivým edicím normy.

Avšak zpracovateli předmětné normy v CENELEC, při našem přistoupení do této organizace, nebyly předány naše národní předpisy, a tak logicky nemohly být do textu zapracovány, a rovněž nebyly k jednotlivým edicím normy předány žádné relevantní připomínky.

Proto se koncepce a obsah této ČSN EN 50110-1 v jednotlivých edicích výrazně odlišují od našich dlouholetých, praxí prověřených zkušeností.

Navíc forma zpracování problematiky odborné způsobilosti je v ČSN EN 50110-1, ed. 3 naprosto nedostatečná. Norma uvádí vlastně pouze dva kvalifikační stupně (osoba poučená a osoba znalá), přičemž další osoba zde definovaná jako laik do této normy vůbec nepatří. Naši „překladatelé“ ji přejmenovali na osobu seznámenou, což je překladatelský nesmysl. Z anglického originálu tuto osobu – ordinary person – lze přeložit správně jen jako běžnou osobu nebo, chcete-li, laika, ale v žádném případě ji nelze přeložit jako osobu seznámenou!

Proč to připomínám???

Jednou překladatelé normy ve vysvětlující národní poznámce pod čarou uvedli, že jde o osobu, která není ani znalá, ani poučená, ani seznámená, a podruhé mezi definicemi ji v čl. 3.2.6 přeložili, že je to osoba, která není ani znalá, ani poučená. Tak co si o kvalitě zpracovatelů překladu myslet.

V uvedené normě navíc nejsou vůbec stanoveny podrobné podmínky pro získání odborné způsobilosti osob a její udržení a v podstatě tato problematika je ponechána národní legislativě.

V originále normy, jako základní požadavek, není dokonce ani požadováno odborné elektrotechnické vzdělání,cituji: originál normy – knowledge of elektricity – správně přeloženo – znalost elektřiny.Naši „překladatelé“ si to upravili a nesprávně přeložili jako„elektrotechnické vzdělání“.

Pokládám si znovu otázku, jak vůbec mohl ÚNMZ připustit to, že tato norma může pro odbornou způsobilost nahradit náš přístup k řešení odborné způsobilosti? A navíc zrušit normy řady ČSN 34 3100?

A nyní mi dovolte ještě jedno malé, ale důležité ohlédnutí zpět.

Vyhláška nabyla účinnost 1. 1. 1979. V době jejího vydání jsme si byli vědomi, že technický pokrok bude přinášet nové poznatky, které bude třeba respektovat a popř. na ně reagovat doplněním či úpravou některých ustanovení vyhlášky. Předpokládali jsme tehdy, že po asi pěti letech vyhodnotíme vše nové (zejména vznik nových učebních oborů či zaměření středních a vysokých škol) a připravíme novelu vyhlášky.

Po mém odchodu z Českého úřadu bezpečnosti práce v roce 1983 jeho vedení v dalším období na celostátních odborných konferencích ústy svých přednášejících vždy informovalo, že novela vyhlášky se připravuje a bude připravena do konce roku. Postupně tyto informace ustaly úplně.

A čas utíkal a konečně svitla naděje: přichází rok 2000. To je však celkem odstup 17 roků!

V roce 2000 byl novelizován zákon č.174/1968 Sb., o státním odborném dozoru nad bezpečností práce. Touto novelou zákona bylo MPSV zmocněno vydat příslušné prováděcí vyhlášky. Posuďte sami následující text:

Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR je, v souladu s § 9 zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, v aktuálním znění a dále podle § 7b odst. 1 písm. c) a d) zákona č. 174/1968 Sb., o státním odborném dozoru nad bezpečností práce, ve znění zákona č. 124/2000 Sb. a zákona č. 253/2005 Sb. zmocněno blíže vymezit předpoklady kladené na odbornou způsobilost fyzických osob z hlediska předepsané kvalifikace a doby odborné praxe v oboru a stanovit způsob prověřování jejich odborné způsobilosti.

Dovozuji z této dikce, že vyplynula povinnost ministerstvu práce a sociálních věcí vydat příslušnou vyhlášku upravující tuto problematiku.

Poznamenávám dále, že:

Současně vyplývá z § 24 zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, v aktuálním znění i Ministerstvu práce a sociálních věcí ČR povinnost dbát o zachovávání zákonnosti v okruhu své působnosti, kam vyhláška č. 50/1978 Sb. patří, neboť byla v roce 1978 vydána na základě zmocnění uvedeného v § 5 zákona č. 174/1968 Sb., o státním odborném dozoru nad bezpečností práce.

Pro pořádek text aktuálního §24:

Ministerstva pečují o náležitou právní úpravu věcí patřících do působnosti České republiky; připravují návrhy zákonů a jiných právních předpisů týkajících se věcí, které patří do jejich působnosti, jakož i návrhy, jejichž přípravu jim vláda uložila; dbají o zachovávání zákonnosti v okruhu své působnosti a činí podle zákonů potřebná opatření k nápravě.

V této souvislosti je třeba znovu připomenout, že v oblasti elektrotechniky jsou požadavky na odbornou způsobilost fyzických osob, včetně povinností organizací, stále upraveny vyhláškou ČÚBP a ČBÚ č. 50/1978 Sb., která však v oblasti definování odborných vzdělání není již plně aktuální, a je možné tuto situaci řešit pouze výjimkami pro ta odborná vzdělání, která nejsou v příloze vyhlášky vyjmenována. Avšak již delší dobu není využíván § 18 této vyhlášky ze strany příslušných orgánů dozoru (TIČR) a případné žádosti o výjimky jsou zamítány.

Znění tohoto § 18 jsme prosadili při závěrečném schvalování textu vyhlášky na legislativní komisi, protože jsme předpokládali vznik nových odborných vzdělání, která nebyla v příloze vyhlášky taxativně uvedena.

A k tomu přichází ještě důležitá informace.

V roce 2006 byl schválen zákon č. 179/2006 Sb., o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání, o jehož existenci rovněž logicky nebyla v příloze č. 2 vyhlášky č. 50/1978 Sb. žádná zmínka, přestože šlo o zcela nezastupitelný nástroj pro získání a ověření úrovně odborného vzdělání v každém oboru, který může sehrát i zcela nezastupitelnou roli při snižování nezaměstnanosti v ČR. Dne 27. února 2013 schválila vláda usnesení č. 135 na podporu využití Národní soustavy kvalifikací a zákona č. 179/2006 Sb., o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání. Toto usnesení vlády uložilo všem ministrům zohlednit Národní soustavu kvalifikací při tvorbě vlastních právních předpisů upravujících oblasti kvalifikací a kvalifikačních předpokladů pro výkon povolání provazovat nové právní předpisy se zákonem č. 179/2006 Sb.

A tak se dostávám k další zásadní informaci:

V reakci na obsah Sektorové dohody, týkající se potřebné změny obsahu předmětné vyhlášky zejména s ohledem na plné využití výsledků dalšího vzdělávání podle zákona č. 179/2006 Sb. na území ČR a uzavřené mezi MŠMT, MPSV, SP ČR a HK ČR, dochází, po potřebných konzultacích, k zahájení prací expertní skupiny HK ČR na návrhu nové vyhlášky o odborné způsobilosti v elektrotechnice.

A to vzhledem k tomu, že z legislativně-technických důvodů, podle vyjádření MPSV, nebylo stávající vyhlášku č. 50/1978 Sb., o odborné způsobilosti v elektrotechnice, možné pouze novelizovat. Proto byl, v souladu s už citovaným zmocněním, vypracován nový návrh vyhlášky, který by po jeho schválení uvedené zmocnění naplnil a plně by již respektoval požadavky současné legislativy.

Komise odborníků zahájila svoji činnost v situaci, kdy je problematika odborné způsobilosti v elektrotechnice ještě řešena stávající vyhláškou Českého úřadu bezpečnosti práce a Českého báňského úřadu č. 50/1978Sb., o odborné způsobilosti v elektrotechnice. Komise vyšla ze skutečnosti, že v době svého vydání původní vyhláška vycházela z dlouhodobé zkušenosti z praxe a zajistila sjednocení všech tehdy platných požadavků na odbornou způsobilost fyzických osob v elektrotechnice do jednoho závazného dokumentu. Při vydání bylo pamatováno i na možnost respektovat vývoj v oblasti odborné způsobilosti udělováním výjimek z odborného vzdělání a praxe zapracováním této možnosti do ustanovení § 18.

Přes určitou nadčasovost a možnost dlouhodobé aplikace bez potřeby její novelizace se ukázalo, že některá její ustanovení již nejsou plně v souladu jak se stávající legislativou, tak zejména se současným vývojem na trhu práce v ČR, který by měl pružně reagovat na potřeby zaměstnavatelů, které jednoznačně reagují na nynější situaci snižování nákladů a využívání nových technologií a technických řešení odvíjejících se od současného stupně technického poznání i v tzv. neelektrotechnických oborech.

Expertní komise konstatovala, že je pro to, aby trh práce ČR mohl pružně reagovat na současné potřeby zaměstnavatelů, nutné na něj dostat dostatek kvalifikovaných pracovníků nebo alespoň zpřístupnit možnost získat nebo doplnit základní znalosti z oboru elektrotechniky pro samostatný výkon tzv. neelektrotechnických profesí, které jsou poptávány, což podle platného znění vyhlášky č. 50/1978 Sb. bylo jen obtížně realizovatelné. Komise vzala v úvahu, že zcela novým jevem v oblasti vzdělávání je zákon č. 179/2006 Sb., který umožňuje získat potřebnou úroveň odborného vzdělání ověřením odborných kompetencí uvedených v profesních kvalifikacích vypracovaných v souladu s tímto zákonem. Tyto aspekty byly vzaty v úvahu spolu se snahou kompletně vyřešit danou problematiku novým právním předpisem.

Řešit jednotlivé případy výjimkami ze vzdělání podle § 18 předmětné vyhlášky by bylo nesmírně zatěžující, nesystémové a neekonomické. Cílem tedy bylo zpracování nové vyhlášky, která by nejen respektovala zkušenosti ze stávajícího stavu, ale i pružně nastavovala dikci vyhlášky, a tak ji připravila na další rozvoj a požadavky v oboru elektrotechniky, které se ale dotýkají již i většiny tzv. neelektrotechnických oborů.

Komise odborníků HK, ve smyslu uzavřené dohody, vypracovala návrh nového znění předmětné vyhlášky.

Tento návrh nové vyhlášky respektoval nejen dlouholeté zkušenosti s vyhláškou č. 50/1978 Sb., které praxe potvrdila, ale kromě odstranění rozporů se současnou legislativou přinesl určitá zjednodušení v získávání a posuzování odborné způsobilosti.

Byl optimalizován počet kvalifikačních stupňů.Vytvořil se nový pohled na odbornou způsobilost s akceptováním systému uznávání dalšího vzdělávání prostřednictvím profesních kvalifikací vypracovaných a schválených podle zákona č. 179/2006 Sb. Přístup v posuzování odborného vzdělání se optimalizuje zejména u tzv. neelektrotechnických profesí, které ale k samostatnému výkonu potřebují disponovat odpovídajícími základními dílčími znalostmi z oblasti elektrotechniky.

V této souvislosti je ovšem třeba rovněž upozornit na zásadní skutečnost, že odborné vzdělání získané v návaznosti na zákon č. 179/2006 limituje tyto pracovníky pouze k výkonu činnosti ve vztahu k elektrickým zařízením, které tento zákon řeší a nelze je použít obecně.

Již bylo uvedeno, že při optimalizaci počtu stupňů odborné způsobilosti lze předpokládat, že se sníží i administrativní zátěž při ověřování odborné způsobilosti, a tak se i sníží náklady i při opakovaném ověřování odborné způsobilosti. Zpřesní se i dokladování odborné způsobilosti u jejích nižších stupňů. Upřesní se režim práce zkušebních komisí. Výrazněji se to projeví i v zapojení odborných pracovníků tzv. neelektrotechnických profesí, kteří absolvovali potřebné elektrotechnické profesní kvalifikace, což přispěje i ke zvýšení nejen bezpečnosti práce těchto profesí, ale i jejich kvalifikovaného a samostatného využití v pracovním procesu.

Znovu připomínám, že definování všech stupňů odborné způsobilosti ve vyhlášce, tedy včetně nejnižší odborné způsobilosti – pracovníci seznámení, je nezbytné i nyní pro přiřazování jednotlivých pracovníků při konkrétních činnostech vykonávaných ve vztahu k elektrickým zařízením.

Námitka, že tato odborná způsobilost do vyhlášky nepatří, protože jsou požadavky k této odborné způsobilosti uvedeny již v zákoníku práce, a tak je zbytečné tento stupeň ve vyhlášce uvádět, svědčí o zásadním nepochopení požadavků na definování všech stupňů odborné způsobilosti, a tedy i nutnosti definovat požadavky pro pracovníky seznámené. Stačí si znovu přečíst § 103 odst. 2 a 3 aktuálního znění zákoníku práce, který je závazný pro všechny pracovníky organizací, a tedy ne jen pro pracovníky seznámené. Tudíž je požadavek zákoníku práce závazný pro všechny stupně odborné způsobilosti.

Pro připomenutí uvádím předmětnou část zákoníku práce v aktuálním znění:

§ 103, odst. 2.

Zaměstnavatel je povinen zajistit zaměstnancům školení o právních a ostatních předpisech k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, které doplňují jejich odborné předpoklady a požadavky pro výkon práce, které se týkají jimi vykonávané práce a vztahují se k rizikům, s nimiž může přijít zaměstnanec do styku na pracovišti, na kterém je práce vykonávána, a soustavně vyžadovat a kontrolovat jejich dodržování. Školení podle věty první je zaměstnavatel povinen zajistit při nástupu zaměstnance do práce, a dále

a) při změně

1. pracovního zařazení,

2. druhu práce,

b) při zavedení nové technologie nebo změny výrobních a pracovních prostředků nebo změny technologických anebo pracovních postupů,

c) v případech, které mají nebo mohou mít podstatný vliv na bezpečnost a ochranu zdraví při práci.

§ 103, odst. 3.

Zaměstnavatel je povinen určit obsah a četnost školení o právních a ostatních předpisech k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, způsob ověřování znalostí zaměstnanců a vedení dokumentace o provedeném školení. Vyžaduje-li to povaha rizika a jeho závažnost, musí být školení podle věty první pravidelně opakováno; v případech uvedených v odstavci 2 písm. c) musí být školení provedeno bez zbytečného odkladu.

Kromě toho se ještě vyskytl další nekvalifikovaný názor, že tento stupeň pracovníka seznámeného je možné sloučit se stupněm odborné způsobilosti pracovníka poučeného. Jak by tito „experti“ chtěli rozlišit výrazně rozdílné požadavky vztahující se na činnost vykonávanou ve vztahu k elektrickým zařízením a týkající se obsluhy a práce???

To by připustili, aby pracovníci seznámení mohli např. i pracovat na elektrickém zařízení??

A pokračuji dále:

Návrh vyhlášky vypracovaný odbornou expertní komisí složenou ze zástupců SUIP, SP ČR a HK ČR byl na pracovní úrovni průběžně konzultován s nezávislými odborníky, dalšími odborníky Svazu průmyslu ČR a Hospodářské komory ČR. Zcela samostatně byla v úzké spolupráci se zástupci ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy vypracována konečná podoba Přílohy č. 1 předmětné vyhlášky.

V průběhu zpracovávání návrhu vyhlášky respektovala expertní skupina důsledně jednotlivé připomínky, zejména ze strany odborných útvarů MPSV, a po jejich vyhodnocení je zapracovala do návrhu.

Znovu připomínám, že výchozím podkladem byla dlouholetou praxí prověřená stávající vyhláška a z mezinárodní předpisové základny vybraná pozitiva evropských normalizačních doporučení v oblasti elektrotechniky (ČSN EN 50110-1 ed. 3). Rozhodujícím podkladem byla soustava oborů vzdělání a NSK. Komise dále konstatovala, že návrh vyhlášky bude mít pozitivní vliv i na podnikatelské prostředí. Nebudou se zbytečně vynakládat peníze na udělování výjimek a pozitivně se to projeví i u akreditovaných institucí podle vyhlášky č. 176/2009 Sb., které připravují zájemce o zkoušku.

Návrh expertní komise HK ČR byl předán na MPSV a po připomínkách příslušných odborných útvarů ministerstva dopracován.

Při jednání na MPSV, po polovině roku 2013, byl však návrh HK ČR odmítnut a předložen oponentní návrh vyhlášky vypracovaný TIČR, který byl ještě následně, ve spolupráci s Elektrotechnickým svazem českým, upravován. Postupně však informace o dalším průběhu prací na nové vyhlášce utichají a platnost stávající vyhlášky č. 50/1978 Sb. pokračuje....

Jsme již v roce 2018, a tak jsem dospěl k závěru, že bude vhodné předložit elektrotechnické veřejnosti tyto informace k posouzení, jak dál. Přiměla mě k tomu především skutečnost, že v průběhu roku 2015 vyšla překladem norma ČSN EN 50110-1 ed. 3, která mimo jiné, jak jsem již uvedl, naprosto nedostatečně definuje stupně odborné způsobilosti a způsob jejich získání a následné udržování. A také proto, že stále pokračuje situace, kdy MPSV nenaplňuje požadavky uvedené v novele zákona č. 174/1968 Sb. z roku 2000.

Proto jsem se rozhodl, že návrh vyhlášky vypracovaný expertní skupinou HK ČR ještě znovu projdu a provedu, na základě svých dlouholetých zkušeností získaných zejména jako pracovník státní odborného dozoru, drobné úpravy nebo doplnění reagující na aktuální legislativní situaci a doplním návrh vysvětlujícím komentářem, ve kterém u jednotlivých ustanovení podrobně uvedu vysvětlení získaná při aplikaci stávající vyhlášky.

Současně budu v návrhu vyhlášky reagovat i na některá pozitivní ustanovení, která jsou zapracována v ČSN EN 50110-1, ed. 3.

Návrh 

VYHLÁŠKA

Ministerstva práce a sociálních věcí č ……
ze dne …….
oodborné způsobilosti v elektrotechnice

  

Ministerstvo práce a sociálních věcípodle § 7b odst. 1 písm. c) ad) zákona č. 174/1968 Sb., o státním odborném dozoru nad bezpečností práce, ve znění zákona č. 124/2000 Sb. a zákona č. 253/2005 Sb. stanovuje:

I. oddíl

Úvodní ustanovení

§ 1

(1)   Tato vyhláška stanovuje stupně odborné způsobilosti pracovníků, kteří vykonávají činnost ve vztahu k elektrickému zařízení (dále jen „činnost“), projektují elektrická zařízení, řídí činnost nebo řídí projektování elektrických zařízení v organizacích, které vyrábějí, zřizují, provozují, projektují elektrická zařízení nebo vykonávají činnost dodavatelským způsobem; dále stanovuje podmínky pro získání odborné způsobilosti a povinnosti organizací a pracovníků v souvislosti s odbornou způsobilostí.

(2)Činností se rozumí obsluha elektrického zařízení, práce na elektrickém zařízení, práce s elektrickým zařízením a práce blízko k elektrickým zařízením. Jedná se o všechny činnosti vykonávané ve vztahu k elektrickému zařízení nezbytné k uvedení elektrického zařízení do provozu, jeho provozování, včetně ukončení jeho provozu, při kterých existuje možnost (pravděpodobnost) elektrického rizika, tj. úrazu nebo poškození zdraví elektrickou energií přítomnou v elektrickém zařízení.

(3) Organizací se pro účely této vyhlášky rozumí právnická osoba a fyzická osoba podnikající podle zvláštních předpisů, pokud jde o provozování této činnosti. 

(4) Za elektrická zařízení se pro účely této vyhlášky považují vyhrazená elektrická technická zařízení 1) Zařízení definovaná v § 2 odst. 1 písm. a) a b) vyhlášky č. 73/2010 Sb., o stanovení vyhrazených elektrických technických zařízení, jejich zařazení do tříd a skupin a o bližších podmínkách jejich bezpečnosti (vyhláška o vyhrazených elektrických technických zařízeních).

 a další technická zařízení 2) Technická zařízení, jejichž součástí jsou elektrická zařízení.

,u nichž může dojít k ohrožení života, zdraví nebo majetku elektrickým proudem, a zařízení určená k ochraně před účinky atmosférické nebo statické elektřiny (dále jen „elektrická zařízení“).

(5) Odborná způsobilost pracovníků se vztahuje vždy jen pro činnost, která je vykonávána ve vztahu k elektrickému zařízení příslušného druhu a napětí.

KOMENTÁŘ k § 1 – Úvodní ustanovení

Úprava vychází z potřeby koordinace textu vyhlášky s překladem normy ČSN EN 50110-1 ed. 3 Provoz elektrických zařízení.

V odst. 1 se uvádí, že vyhláška stanovuje stupně odborné způsobilosti pracovníků a taxativně uvádí, že se odborná způsobilost pracovníků týká těch, kteří vykonávají činnost ve vztahu k elektrickému zařízení (dále jen „činnost“), kteří projektují elektrická zařízení, kteří řídí činnost nebo řídí projektování elektrických zařízení nebo vykonávají činnost dodavatelským způsobem.

Dále je v odst. 1 uvedeno, že vyhláška stanovuje podmínky pro získání odborné způsobilosti a povinnosti organizací a pracovníků v souvislosti s odbornou způsobilostí.

Při činnostech vykonávaných ve vztahu k elektrickému zařízení je použita legislativní zkratka „činnost“.Důvod pro tuto formulaci objasňuje komentář k odst. 2 vyhlášky.

Co se týče projektování a řízení projektování, byla tato odborná způsobilost do původní vyhlášky zařazena po pečlivé analýze a měla by být i v nové vyhlášce zachována.

Jde o stupeň odborné způsobilosti pracovníků, kteří mohou, jako první, i zásadním způsobem ovlivnit budoucí kvalitu elektrického zařízení, a to již od jeho výroby přes jeho zřizování až po vlastní provoz.

V jednotlivých ustanoveních vyhláška podrobně rozvádí požadavky jak na vlastní činnost, tak na řízení činnosti, dále požadavky související s projektováním a vztahuje tyto a další požadavky k organizacím, které vyrábějí, zřizují, provozují, projektují elektrická zařízení nebo vykonávají činnost dodavatelským způsobem.

Podrobně jsou ve vyhlášce v jednotlivých §§ stanoveny podmínky pro získání odborné způsobilosti, její udržení a dále povinnosti organizací a pracovníků v souvislosti s odbornou způsobilostí.

Ve vyhlášce nejsou upravovány vlastní postupy pracovníků a organizací při konkrétních činnostech vykonávaných ve vztahu k elektrickým zařízením. Tyto postupy a návaznost vyhlášky musí být rozpracovány vždy v místních provozně bezpečnostních předpisech vypracovaných v souladu se zákoníkem práce. Důležité je tedy respektování povinnosti organizací a pracovníků v souvislosti s odbornou způsobilostí.

Nicméně zkušenosti z dosavadní praxe, zejména z poslední doby, navodily důraznou potřebu komentář rozšířit o připomenutí zásadních povinností organizací vyplývajících ze vztahu mezi odbornou způsobilostí a konkrétními požadavky předpisů regulujících vlastní činnost. Viz dále komentář k § 11.

Všimněte si znovu prosím formulace: … při činnostech vykonávaných ve vztahu k elektrickým zařízením, se závěrem (dále jen „činnost“), který precizněji tuto legislativní zkratku vystihuje. Důvod pro tuto formulaci dále objasňuje komentář k odst. 2 vyhlášky.

V odst. 2 je podrobně rozvedeno a zpřesněno, co se rozumí činností vykonávanou ve vztahu k elektrickým zařízením. Dochází především ke zpřesnění dříve používaného pojmu v našich normách řady ČSN 34 3100, a to pojmu práce na elektrických zařízeních.

Ta je nyní definována jako práce na elektrickém zařízení, práce s elektrickým zařízením a práce blízko k elektrickým zařízením. Toto upřesnění je nezbytné, protože v předchozí definici bylo nesprávně uvedení práce v blízkosti elektrických zařízeních jako práce na elektrickém zařízení. Práce vykonávaná blízko k elektrickým zařízením nemůže být považována za práci na elektrickém zařízení.

Rovněž nebyla odlišena práce s elektrickým zařízením. Tyto pojmy je třeba v praxi od sebe důsledně rozlišovat.

V odst. 3 se zásadně zpřesňuje definice organizace s tím, že jsou tím rozuměny jak právnická, tak fyzická osoba podnikající podle zvláštních předpisů, a to s podmiňujícím dovětkem.Tento dovětek je logický a zásadní, protože se vyhláška vztahuje pouze na ty organizace a podnikající fyzické osoby, jestliže skutečně jde o provozování této činnosti. Pokud jde o podnikající fyzické osoby (OSVČ), je třeba z jejich strany respektovat povinnosti vztahující se jak na organizace, tak na pracovníky.

V odst. 4 se zpřesňuje definice, která elektrická zařízení jsou ta, na něž se působnost vyhlášky vztahuje.

Vyhrazená elektrická technická zařízení pro účely vyhlášky jsou zařízení definovaná v § 2 odst. 1 písm. a) a b) vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. 73/2010 Sb., o stanovení vyhrazených elektrických technických zařízení, jejich zařazení do tříd a skupin a o bližších podmínkách jejich bezpečnosti (vyhláška o vyhrazených elektrických technických zařízeních).

Za další technická zařízení se pro účely vyhlášky považují ostatní technická zařízení, jejichž součástí jsou elektrická zařízení, tedy taková, která nenaplňují definici vyhrazeného elektrického zařízení.

Definice elektrických zařízení je ve vyhlášce uvedena pouze pro účely této vyhlášky. Tuto definici nelze tedy používat obecně v jiných případech, ale jen tehdy, jde-li o řešení vztahů mezi pracovníky s určitým stupněm odborné způsobilosti, organizací a činností vykonávanou ve vztahu k elektrickým zařízením.

Jde, včetně zařízení určených k ochraně před účinky atmosférické nebo statické elektřiny, o všechna elektrická zařízení s napětím nebo proudem parametrů vyšších, než jsou uznávané hodnoty bezpečnosti, tj. takových hodnot, které by mohly nebezpečně ovlivnit funkci a zdraví lidského subjektu, a elektrická zařízení s proudem, napětím nebo energií takových hodnot, že by mohly ohrozit majetek (havárie, nehoda, porucha apod.). Převážně byly dříve tyto hodnoty uvedeny ve zvláštních předpisech (např. ČSN 34 1010).

V odst. 5 se nově proti původní vyhlášce zdůrazňuje, že odborná způsobilost pracovníků se vztahuje vždy jen pro činnost, která je vykonávána ve vztahu k elektrickému zařízení příslušného druhu a napětí.

§ 2

Pracovníci uvedení v § 1 odst. 1 musí být zdravotně způsobilí 3) a musí splňovat podmínky stanovené touto vyhláškou.

Komentář k § 2 – Úvodní ustanovení

Zdravotní způsobilost je ověřována pro jednotlivé případy v rozsahu stanoveném příslušnými předpisy upravujícími tuto problematiku. Přihlíží se přitom k charakteru činnosti vykonávané ve vztahu k elektrickému zařízení příslušného druhu a napětí. Osvědčuje se spolupráce s lékaři zaměřenými na pracovní problematiku. Požadavky jsou rozpracovány v navazujících předpisech.

Obecně komentář k členění vyhlášky:

Rozčlenění jednotlivých stupňů odborných způsobilostí ve vyhlášce je provedeno s přihlédnutím k druhům činnosti, popř. úkonů vykonávaných ve vztahu k elektrickým zařízením. Současně pak i v návaznosti na výchozí odborné vzdělání.

Zásadně lze odborné způsobilosti rozdělit do dvou skupin:

a) pracovníci, u kterých není požadováno odborné vzdělání

1. pracovnici seznámení (§ 3)

2. pracovníci poučení (§ 4)

b) pracovníci, u kterých je požadováno odborné vzdělání

1. pracovníci znalí (§ 5)

2. pracovníci znalí s vyšší odbornou způsobilostí, a to

- pro samostatnou činnost (§ 6)

- pro řízení činnosti prováděné dodavatelským způsobem a pro řízení provozu (§7)

- pro provádění revizí (§ 9)

3. pracovníci pro samostatné projektování

  a pracovníci pro řízení projektování (§ 8)

c) pracovníci s odbornou způsobilostí ve zvláštních případech (§ 10)

Odborná vzdělání jsou uvedena v příloze 1 vyhlášky, a to ve vazbě na vykonávanou činnost a požadovanou dobu praxe.

Hlavním dělítkem mezi jednotlivými stupni odborné způsobilosti je skutečnost, zda pro jejich zařazení je, či není požadováno odborné vzdělání.

Pracovníci bez odpovídajícího, v příloze definovaného odborného vzdělání mohou být organizací zařazeni jen do stupně odborné způsobilosti podle § 3 nebo § 4, vždy s přihlédnutím k charakteru vykonávané činnosti (výjimky viz § 16 vyhlášky).

Pozor však, do těchto dvou stupňů odborné způsobilosti mohou být zařazeni i pracovníci, kteří sice mají odborné vzdělání, ale jejich pracovní zařazení využití jejich odborného vzdělání nepožaduje. Mohou to být např. pracovníci zařazení na takových stupních organizační struktury organizace, které nemají vztah k vlastní činnosti nebo k řízení činnosti vykonávané ve vztahu k elektrickým zařízením (např. i ředitel organizace).

Zásadně pro všechny stupně odborné způsobilosti platí, že konkrétní odbornou způsobilost získá občan podle této vyhlášky až v okamžiku, když s organizací uzavře některý z pracovněprávních vztahů (stane se pracovníkem organizace) a když organizace a pracovník splní všechny náležitosti vyplývající vyhlášky.

Předpokladem k zařazení do stupňů odborné způsobilosti podle § 5 až 9 je doklad o odborném vzdělání a podle stupně odborné způsobilosti i příslušné doklady o délce získané praxe vykonané ve vztahu k elektrickému zařízení příslušného druhu a napětí.

Před uzavřením některého z pracovněprávních vztahů má tedy občan pouze předpoklady k získání konkrétní odborné způsobilosti!!Viz podmínky uvedené v předchozím odstavci.

Když pracovník ukončí pracovněprávní vztahnebo dojde k jeho změně, pozbývá jeho konkrétní odborná způsobilost aktuální platnost. Opět je v situaci, kdy má pouze předpoklady k opětnému získání konkrétní odborné způsobilosti!  Při uzavírání nového vztahu platí předchozí podmínky. 


1) Zařízení definovaná v § 2 odst. 1 písm. a) a b) vyhlášky č. 73/2010 Sb., o stanovení vyhrazených elektrických technických zařízení, jejich zařazení do tříd a skupin a o bližších podmínkách jejich bezpečnosti (vyhláška o vyhrazených elektrických technických zařízeních). 

2) Technická zařízení, jejichž součástí jsou elektrická zařízení. 

 3) Vyhláška č. 79/2013 Sb., o provedení některých ustanovení zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách (vyhláška o pracovně lékařských službách a některých druzích posudkové péče)

pokračování ZDE

EMC v instalaci

Vloženo: 30. 11. 2021