Hygienické aspekty rušivého světla v komunálním prostředí
--- Ing. Petr Vrbík, autorizovaná osoba HZR,
Zdravotní ústav se sídlem v Ostravě, Odbor hygienických laboratoří Brno ---
Úvod
Rušivé světlo lze považovat za „módní“ jev, který někdy bývá nepřesně označován jako „světelné znečištění“ (což je ale zavádějící, protože světlo ze své podstaty nic neznečišťuje).
Nejčastěji se o rušivém světle diskutuje ve spojení s rušením některých astronomických pozorování noční oblohy, což ale nelze ztotožňovat s nepříznivým vlivem na lidské zdraví (s rušením spánku, oslňováním, obtěžováním či vyvoláváním emočního stresu u dotčených osob).
Vlivy světla na lidské zdraví
K jedněm z nejvýznamnějších fyzikálních faktorů našeho prostředí, které prokazatelně působí na lidské zdraví, patří světelné záření (jako součást optického spektra elektromagnetického záření), které nám kromě jiného zprostředkovává i významný přenos informací o našem vnějším okolí (umožňuje nám zrakové vnímání). Zároveň je známo, že světlo může na člověka působit příznivě i nepříznivě, a to:
– množstvím světla (energetické působení),
– barvou světla (spektrálním složením),
– dobou trvání (dlouhodobé nebo krátkodobé působení),
– časovým průběhem (např. dynamickou
– proměnlivostí denního světla, popř. střídáním světla a tmy).
Za hygienicky důležité přitom bývá považováno zajištění dostatečného množství denního světla pro pobyt ve vnitřním prostoru (jedna ze základních fyziologických potřeb člověka) a ochrana před oslněním (aby nebyly překračovány adaptační schopnosti lidského zraku). K dalším významným hygienickým aspektům světla také patří přirozené střídání denního světla a tmy v průběhu celodenního cyklu. Bylo prokázáno, že přirozené střídání denního světla a tmy synchronizuje vnitřní biorytmy člověka.
Tyto vnitřní biorytmy jsou u něj vrozené a jsou pro udržení lidského zdraví nezbytné (mj. ztráta vnitřních biorytmů bývá považovaná za jednu z příčin psychogenních onemocnění). V souvislosti s posuzováním nepříznivého vlivu světla na lidské zdraví jsou rozlišovány účinky světla na přímé a nepřímé.
K přímým (fyziologickým) účinkům patří:
– oslňování, přičemž překročení adaptačních schopností lidského zraku je mnohem snazší v noci (nižší adaptační jas),
– rušení, přičemž světlo ruší určitou lidskou činnost (spánek, pozorování apod.).
Do nepřímých (psychologických) účinků je řazeno:
– obtěžování, představující nepřijatelné ovlivňování prostředí lidí, popř. osobních či skupinových práv,
– vyvolávání pocitu nepohody, vznikající psychicky negativně vnímaným světlem u dotčené osoby či skupiny (emoční stres, podíl mohou mít i osobnostní rysy pozorovatele).
Pozn.: Fyziologické účinky (zda světlo oslňuje či ruší) se odborníci snaží objektivizovat měřením fotometrických veličin (pro standardního pozorovatele) a nepřímé účinky (zda obtěžuje či stresuje) jsou vztahovány ke konkrétním osobám (jsou ověřovány pomocí např. dotazníků).
Nepříznivé vlivy rušivého světla
Za zcela specifické lze považovat nežádoucí působení umělého osvětlení v noci, které je také možné označit jako rušivé světlo. Současně nelze zapomínat na to, že i v noci existuje vliv přirozeného světla (světlo odražené od měsíce, polární záře apod.), na které jsou lidé zvyklí.
Lze tedy oprávněně předpokládat, že přímým vlivem rušivého světla může být rušen spánek. Přitom průběh spánkového cyklu bývá u každého jedince odlišný a závisí i na dalších okolnostech. Také potřeba délky spánku je individuální (pro dospělého člověka je uváděna průměrná doba asi osm hodin). Navíc je k nerušenému spánku potřebné dodržení dalších podmínek vnějšího prostředí, kdy jde alespoň o přiměřené ticho a vhodné mikroklima.
K rušení spánku může rovněž výrazně přispívat případné míhání či blikání, popř. i výrazná barva světla, především v těsné blízkosti obytných objektů (rychlé změny barev a záblesky světelných reklam, výstražná světelná signalizace apod.).
Při hygienickém posuzování rušivého světla v komunálním prostředí je tedy pozornost nejčastěji zaměřena na nežádoucí rušení nočního spánku dotčených obyvatel.
Pozn.: Z hlediska rušení nočního spánku je za mnohem významnější považováno zdravotní riziko způsobené hlukem než osvětlením, protože člověk nemá možnost žádné přirozené obranné reakce proti hluku, jakým je např. zavření očních víček (viz nerušený spánek malého dítěte za denního světla).
Nicméně rušivé světlo může nepříznivě působit na lidské zdraví i nepřímo
– obtěžováním nebo vyvoláním emočně podmíněného stresu, zvláště když jde o rušivé světlo:
– vyskytující se v bezprostřední blízkosti obytné zástavby,
– bez možností ovlivnění subjektem,
– působící i v období vyhrazeném k relaxaci dotčených obyvatel,
– obtěžující např. svým nežádaným informačním charakterem (např. politická kampaň),
– popř. při neexistenci konkrétního opodstatnění (např. reklamní poutač osvětlený v období nočního klidu).
Navíc není pochyb o tom, že emoční stres může dotčeným osobám způsobovat značné potíže psychosomatického charakteru nebo být příčinou takového obtěžování, které lze považovat z hlediska zdravotního rizika za prokazatelné.
Objektivizace světelné situace
K určité objektivizaci účinků rušivého světla v komunálním prostředí byla přijata doporučení mezinárodní komise pro osvětlování (CIE, viz tab. 1).
Z doporučení CIE vyplývají kritéria používaná při posuzování vlivu rušivého světla:
– podíl světelného toku do horního poloprostoru ULR (%) – kritérium určené především pro svítidla veřejného
osvětlení (technický parametr, pro vliv na obytnou zástavbu méně podstatný),
– svislá osvětlenost na objektech EV (lx) – významná veličina, měří se luxmetry přímo na fasádě obytných domů
– svítivost svítidel I (cd) v potenciálně rušivém směru – většinou dána technickými parametry svítidel a použitých světelných zdrojů (u zacloněných zdrojů nepodstatné),
– jas L (cd·m–2) – zřejmě nejvýznamnější fotometrická veličina, přičemž se nejen měří na fasádě dotčených obytných domů, ale měří se i jas zdroje rušivého světla (např. světelného poutače).
K podrobnějšímu popisu světelných poměrů v rámci konkrétní světelné situace se jako nejvýhodnější jeví jasová analýza, což představuje zpracování digitální fotografie do tzv. jasové mapy, s jejíž pomocí je možné porovnávat (objektivizovat) význam jednotlivých světelných zdrojů v rámci předpokládaného zorného pole pozorovatele (popř. konkrétního stěžovatele).
Na obr. 1 je ukázka jasové analýzy s více zdroji světla (osvětlený reklamní poutač, svítidla veřejného osvětlení, měsíc, okna obchodního domu).
Obr. 1. Světelná situace a její zpracování do odpovídající „jasové mapy“ (foto: doc. Ing. P. Baxant, Ph.D., VUT Brno)
K následnému popisu světelné situace také přispívá ověření psychické odezvy u dotčených osob (zjištění míry obtěžování, popř. vyvolávání emočního stresu); to někdy bývá obtížnější, protože náhledy a reakce dotčených osob mohou být často zcela protichůdné (syndrom „plného autobusu“).
Pozn.: V komunálním prostředí je obtěžování přiřazováno pod pojem pohoda bydlení, který je obsažen ve vyhlášce o obecných požadavcích na výstavbu, kde je uvedeno: „Umístění staveb musí odpovídat urbanistickému a architektonickému charakteru prostředí a požadavkům na zachování pohody bydlení.“
V praxi se zde vychází z principu subjektivního hodnocení (např. pomocí místního šetření nebo sestavením vlastního dotazníku, kde se osvědčila pětistupňová rozlišovací škála). Použití dotazníku je vhodné jen u větších skupin obtěžovaných obyvatel, přičemž situace je považována za akceptovatelnou při dosažení alespoň dvou třetin většiny ne nespokojených dotčených osob.
Postup při posuzování světelných situací
Především je třeba kontrolovat, zda rušivé světlo vyhovuje mezinárodně doporučeným limitům pro příslušnou zónu (svislá osvětlenost na obytných objektech, jasy zdrojů a osvětlených ploch), přičemž ale žádné hygienické limity pro tuto oblast stanoveny nejsou.
Dále je ověřováno, jak významný je relativní podíl jednotlivých zdrojů rušivého světla na celkové svislé osvětlenosti fasád obytné zástavby (při nárůstu nad jednu třetinu je podíl posuzovaného zdroje již patrný, nad jednu polovinu již významný, nad tři čtvrtiny dominantní). V praxi jsou porovnávány rozdíly, čím se liší jednotlivé „světelné scenérie“ (např. pomocí jasové mapy) a zda odpovídají obvyklým zvyklostem (stanoveným zónám), popř. jak může být dotčena přilehlá obytná zástavba. Posuzovat lze pouze v konkrétních souvislostech.
Také je třeba zvážit, zda by ke splnění účelu (ohledně jasových kontrastů vzhledem k noční obloze) nestačila nižší hladina osvětlenosti, popř. zajištění regulace osvětlení pro noční dobu (s ohledem na vyšší citlivost lidského zraku v noci).
Je-li zjišťováno i možné obtěžování rušivým světlem (čili odpovídající pohoda bydlení), je také vhodné zohlednit:
– přítomnost/minulost – co bylo dříve, zda výstavba, nebo světelné podněty,
– druh zástavby – rozdíl v městské zástavbě s předpokladem častějších světelných podnětů a venkovské zástavby s předpokladem stálejší tmy, kde lidé vnímají zásah jako více obtěžující,
– konkrétní opodstatnění (musí-li posuzovaný zdroj „svítit“ i v období nočního klidu),
– senzitivitu osob (citlivost člověka) – vzrůstá s opakovaným a nadměrným působením podnětů nepříjemného charakteru (rozmrzelost).
Pozn.: Mezi nejčastěji posuzované situace patří soustavy veřejného osvětlení (nevhodné umístění či poruchy svítidel), venkovní osvětlené prostory (např. povrchová důlní díla, překladiště, sportovní areály), „svítící“ budovy a rovněž světelné reklamní poutače, které v praxi nemusí rušit, ale mohou obtěžovat, takže jde o problém často končící politickým rozhodnutím!
Ukázky neopodstatněných nebo nebezpečných světelněrušivých situací jsou uvedeny na fotografiích (obr. 2 a obr. 3). Pozn.: Na obr. 2 je zcela patrný „červenavý“ odlesk v oknech protilehlé bytové zástavby (v období nočního klidu regulováno – svítí pouze jediná řada).
Obr. 2. Budova Moravského zemského archivu v Brně (foto: O. Smejkal)
Možná preventivní opatření
Autor článku se domnívá, že orgány ochrany veřejného zdraví (OVZ) nemohou pouze konstatovat, že nejsou stanoveny hygienické limity pro rušivé světlo; naopak by měly tento vliv světla na zdraví obyvatel zkoumat (NRL). Navíc je pro tyto účely ministerstvem zdravotnictví uskutečňována příslušná autorizace osob pro hodnocení zdravotních rizik a těmto osobám pak přísluší takovéto situace kompetentně posoudit.
A protože předcházet problémům lze nejlépe prevencí, právě orgány OVZ by se měly zabývat i řízením prevence vedoucí ke snižování nežádoucího vlivu rušivého světla na obyvatele mj. i tím, že budou:
– upozorňovat na možné zdroje rušivého světla,
– požadovat zkušební provoz a vyžadovat odborné posouzení autorizovanými osobami,
– chránit exponované osoby (především omezením doby provozu v nočním období).
Pozn.: Při ochraně veřejného zdraví by mělo platit, že orgány OVZ nesou zodpovědnost za odbornost rozhodnutí (při prokázaném dopadu na zdraví obyvatel), ale ne za dodržování hygienických limitů!
Zavěr
Závěrem je možné konstatovat, že každá konkrétní světelná situace si vyžaduje náležité prozkoumání (nelze vyloučit ani zástupný problém), avšak při vzetí do úvahy možné expozice osob rušivému světlu (roli zde hraje především odstupová vzdálenost) včetně případné ochrany obyvatel (žaluzie, okenice apod.) lze většinou vliv rušivého světla na rušení spánku označit za ne příliš významný.
Navíc v tomto ohledu existují různé možnosti konkrétních opatření – je třeba náležitě zvážit konkrétní opodstatnění (především umístění osvětlených reklamních poutačů v těsné blízkosti obytné zástavby) a dále, zda by vzhledem k jasovým kontrastům v daném prostředí nevystačila ke splnění účelu nižší hladina osvětlenosti, např. zajistit regulaci osvětlení pro noční období (popř. v nočním období nesvítit vůbec). Poděkování: Dovoluji si tímto poděkovat za podporu při přípravě článku kolegyním a kolegům Zdeňce Židkové, Marii Valíčkové, Petru Baxantovi a fotografu Ondrovi Smejkalovi.
Obr. 3. Nebezpečné světelné pozadí dopravní signalizace způsobené reklamním poutačem (foto: O. Smejkal)
Literatura:
[1] BAXANT, P. – SUMEC, S.: LumiDISP – software for the luminance distribution proccessing and digital photography analyses. University of Technology, Brno, 2006, dostupný na http://www.lumidisp.eu.
[2] Illnerov á, H.: Vliv světla na časový systém člověka. Světlo, 1998, č. 4, s. 13.
[3] VRBÍK, P.: Hygiena optického záření a osvětlování. IDV PZ Brno, 1998, ISBN 80-7013-265-5.
[4] ŽIDKOVÁ, Z.: Subjektivní vnímání stresu. In: Kolektiv autorů: Civilizace a nemoci. Futura, 2009, ISBN 978 -80-86844-53-4.