Fotovoltaický jev byl objeven už v roce 1875
Letošní rok 2015 byl stanoven organizací OSN rokem světla. K této příležitosti vysvětluje fyzik John Perlin, jakým způsobem byl poprvé popsán fotovoltaický jev v polovodičových strukturách. Přímá konverze slunečního světla na elektrickou energii byla objevena náhodou v 60. letech 19. století, v rámci výzkumu vhodného vodiče pro podmořský Transatlantický kabel, který měl spojit Evropu se Severní Amerikou.
Willoughby Smith, vedoucí projektu, položil tyčinky ze selenu, který měl být použitý pro podmořský kabel, do uzavřené krabice. Elektrický odpor zůstával konstantní, ať bylo víko odkryté nebo zakryté. Vodivost však na denním světle vzrůstala v závislosti na intenzitě svitu. Aby vyloučil závislost vzrůstající vodivosti na teplotě, opakoval Smith pokus s tyčinkami ponořenými v mělké nádržce s vodou. Výsledky testu zůstaly neměnné.
V pokusu se Selenem pokračovali britští vědci Adams a Day. Ti zjistili, že po odpojení baterie od selenových tyčinek tekl elektrický proud nazpátek. Poté použili světlo z obyčejné svíčky u tyčinek a proud opět tekl směrem, jako když byly připojené baterie. Pro jistotu pak nechali tyčinky přes noc vychladnout a ráno naměřili nulový zbytkový proud. Po přiblížení svíčky na vzdálenost palce vystřelila ručička na jejich galvanometru prudce nahoru.
Tito dva vědci zjistili, že elektrický proud může být vytvořen pouze světlem v polovodičovém materiálu. Jev nazvali „fotoelektrickým“ dnes říkáme: „fotovoltaický“. Takže už v roce 1875 můžeme najít první krůčky k dnešní solární revoluci.
Původní článek na cleantechnica.com
Image Credit John Perlin: Let It Shine
(pp)